
Občas vám hlavou probleskne „tohle bych chtěla“. U videa tančící ženy. U písničky, kterou nemůžete dostat z hlavy. Nebo když vám kamarádka popisuje, co se na uplynulé lekci tance naučila. Na vteřinu se zasníte. „Taky bych chtěla umět tančit.“
A hned za tím přijede to „ale“. Ani ho nemusíte vyslovit, naskočí samo. A ten sen odeženete dřív, než napočítáte do tří.
Znáte to? Ten hlas ve vaší hlavě má vždycky připravenou odpověď.
Nemám čas. Jsem na to stará. Ztrapnila bych se. Jsem dřevo, nikdy jsem tančit neuměla. Co by tomu řekli lidi. Nemám na to postavu. Až budou děti větší. Až zhubnu. Až bude klid.
Je jich celá řada a znějí rozumně. Tak rozumně, že ani neodporujete. Přikývnete a jdete zase dělat to, co je „potřeba“.
Ale ne, na tanec fakt nepotřebujete nejdřív zhubnout. Není to totiž o tom, jak vypadáte. Je to o tom, že něco chcete. To stačí.
A že to dlouho odkládáte? To není lenost. Je to naučený reflex.
Ten hlas ve vaší hlavě, který vám to vymlouvá, je jen zvyk. A někdy pěkně hluboko zarytý.
Roky jste sebe dávala na poslední místo. Vždycky byla důležitější večeře, úkoly, něčí kroužek, něčí nálada. Vaše přání a sny šly stranou. Tak dlouho a tak samozřejmě, až jste to přijala jako fakt. Tělo i hlava se naučily, že vaše „chtěla bych“ se stejně neuskuteční, tak proč ho vůbec brát vážně.
Ten reflex vás má chránit před zklamáním. Nedovolí vám něco chtít, abyste nebyla zklamaná, když to nevyjde. Jenže vedle zklamání vám bere i radost. Uhasí každý záblesk dřív, než se stačí rozhořet plamen.
Znám to. Taky jsem svoje „až někdy“ opakovala roky, než mi došlo, že to „někdy“ si musím určit sama.
A právě proto je dobré vědět, že ten první krok nemusí být žádný velký skok. Nemusí to být hned přihláška na kurz. Ani žádné velké rozhodnutí. Stačí jen tohle: až vám příště hlavou probleskne to „chtěla bych“, nezavrhujte to hned. Nechte to na sebe chvíli jen působit. Přemýšlejte o tom. Zeptejte se, co vám to vlastně chce říct. Proč vás to láká?
A když je ten sen zrovna o tanci, o tom se rozhýbat, nejmenší možný způsob, jak ho nezahnat, je zkusit to. Ne na kurzu, ne před lidmi. Doma, sama, na pár minut. Beze svědků a bez zrcadla.
Přesně proto jsem pro vás připravila e-book se třemi jednoduchými tanečními pozicemi. Zvládnete je doma, samy, bez jakékoliv zkušenosti. Není to žádný závazek. Je to jen ten první malý krok, na který to „ale“ nestačí.
Ten sen tam máte z nějakého důvodu. Možná je čas přestat ho umlčovat.