
Možná vás to překvapí, ale každý musí během výuky tance projít celkem 5 fázemi, než opravdu může říct, že umí tančit. A upřímně – neznám člověka, který tančí a těmito fázemi by si při učení nové choreografie neprocházel. Výhodou ale je, že čím častěji si jimi projdete, tím snazší pro vás budou.
Při učení nové choreografie musí vše jako první zvládnout vaše hlava. Musíte vědět, co se po vás chce, a musíte si to zapamatovat.
Když se učíte novou choreografii, musíte si pamatovat, jak jdou jednotlivé taneční prvky za sebou. Protože choreografie je zkrátka pokaždé jiná.
A když hlava neví, co máte tančit, netančíte.
Když už hlava ví, je potřeba to předat i tělu. Takže trénujete techniku prvků a jejich pořadí v choreografii, i rytmus. Některé prvky jsou snadné, někdy je potřeba více popracovat s tělem. Například pokud máte zatuhlý hrudník, je potřeba ho nejprve pořádně rozhýbat, aby se vám povedl třeba kroužek hrudníkem.
A to je právě ten okamžik, kdy to spousta žen chce vzdát. U klientek často vidím, jak na sebe kladou vysoké nároky. Chtěly by vše umět hned. A když to nejde? Hned mají důvod. „Tohle se v životě nenaučím. Já jsem zkrátka na tanec úplně marná!“
Prosím, nevzdávejte to! Jak už jsem ale psala – výhodou je, že jakmile tělo rozhýbete a daný prvek se naučíte, odpadá vám pro příští choreografie kus práce. Vždyť chodit jste se taky nenaučily za 2 hodiny. Ani číst a psát. Je to o cviku. Jako každá jiná dovednost. Mějte se sebou trpělivost. 🙏❤
Fáze 3: RuceTahle fáze někdy splývá v jednu společně s fází dva. V okamžiku, kdy už víte, co máte tančit, a tělo a nohy vše zvládají zatančit a držet se rytmu, se totiž přidávají ruce. Často je ale tato fáze až třetí v pořadí, protože nám mnohdy dělá problém zkoordinovat ruce a nohy dohromady.
Zpočátku to může ve vás vyvolávat chaos. Místo ladného pohybu paží si můžete připadat, jako byste čelila komářím náletů. Nicméně je fajn tuto fázi nevynechat, abyste ve výsledku při tanci nevypadaly jako hadrové panenky. Ruce pohyb těla krásně doplňují a můžou vám dokonce pomoct k většímu prožitku z tance.
Konečně se dostáváme k tomu, proč byste vlastně měly tančit. V okamžiku, kdy hlava, ruce i nohy vědí a umí, můžete se konečně uvolnit a tanec si začít užívat. Nemusíte už v hlavě počítat jednotlivé doby a křečovitě se soustředit na techniku. Jen se naladíte na hudbu, uvolníte se a necháte se hudbou vést.
V této fázi už můžete do tance vkládat sebe, své emoce. Můžete si vybrat roli, jakou zde chcete hrát. A můžete se do ni plně ponořit. Pak se teprve začnou dít věci! Tady dochází k té skutečné proměně vás samotných. Zde se odhazuje stres a obavy, zde se buduje zdravé sebevědomí.
Poslední fáze kráčí ruku v ruce s fází 4. Protože když se uvolníte a skutečně do tance vložíte svůj vlastní prožitek, promítne se to i na výrazu vaší tváře. Někdy se usmíváte, někdy jste koketa, jindy zase bohyně pomsty… A to vše je v pořádku. V tanci to není žádné tabu. Tady je to naopak velice žádoucí. Obzvlášť, pokud tančíte pro někoho. Výraz vaší tváře podtrhne energii, kterou vyzařujete ven. A divák si vaši energii možná neuvědomuje, ale vždy ji cítí.
Tak co, taky jste si tím procesem už prošly? A která fáze pro vás byla nejtěžší? A kterou jste si naopak vůbec neuvědomovaly? Schválně mi napište do komentáře, jakou máte zkušenost vy.
Na mé lekce často chodí ženy, které nikdy netančily. A přesto – už po 2 hodinách odcházejí s tím, že alespoň část choreografie umí. Každá z nich. Možná ne dokonale, ale umí. A budu se opakovat – vše je jen otázka cviku.
Pokud se vám při čtení honily hlavou myšlenky jako „to bych taky chtěla někdy zažít, ale nevím, kde začít“ – mám pro vás odpověď.