Nový začátek nebo chvilkový rozmar?

Od dětství miluju sladké. Nikdy mě nijak zvlášť neoslovovalo maso a masné výrobky. V tomto ohledu jsem byla vždy velice vybíravá. Oproti tomu sladkosti jsem měla ráda jakékoliv. Sladká jídla, buchty, dorty, zákusky, dezerty, bonbóny… Bez toho jsem prostě nevydržela.

Už delší dobu – minimálně několik měsíců, ne-li déle – přemýšlím o cukrfree.  Znáte to? Ani nevím, kdy jsem o cukrfree slyšela poprvé. Ještě dřív jsem ale slyšela o sacharidových vlnách. Víte, o co jde? Hodně zjednodušeně a mým laickým slovníkem řečeno – jedná se o střídání dnů s vysokým a nízkým (až nulovým) příjmem sacharidů. A jsou tím myšleny VEŠKERÉ sacharidy (i ty co jsou obsaženy v běžných potravinách, jako jsou třeba těstoviny).

Sacharidové vlny – zkušenost za všechny „prachy“

Sacharidové vlny často využívají kulturisti před závody pro „vyrýsování“ postavy. Čím dál častěji se s tím ale setkávám i u „laiků“, kteří tuto metodu v různých podobách volí jako formu diety. Řeknu vám, sama jsem si to vyzkoušela. Vydržela jsem pár dnů a naprosto upřímně a vřele to všem NEDOPORUČUJU! Proč?

Pominu, že jsem měla šílené absťákové stavy, kdy bych pro něco sladkého šla až na kraj světa, byla jsem unavená a bolela mě hlava. Především se z toho moje tělo vzpamatovávalo déle než půl roku.

Po tátovi mám od dětství pevné a husté vlasy. Po několika dnech se sacharidovými vlnami jsem si ještě následujícího roku připadala jako po chemoterapii. Stačilo, abych si dala pramen vlasů za ucho a polovina mi ho zůstala v ruce. Dovedete si představit, s jakou hrůzou jsem se ráno česala?! O mytí vlasů ani nemluvě.

Nehty, do té doby pevné, se mi začaly třepit a lámat. Byly tenké, jako papír. No prostě jedním slovem tragédie. Přestože znám lidi, kteří díky této metodě zhubli, budu vždycky zastáncem toho, že hlavní je jíst (aspoň převážně) zdravě, nepřejídat se a dostatečně se hýbat.

A co je zač to cukrfree?

Možná už jste o tom slyšeli, v poslední době mám pocit, že tento pojem na mě vykukuje ze všech stran. Já nejsem žádná odbornice, teprve se s cukrfree začínáme seznamovat. Největší propagátorkou je v mých očích Janina Černá, která má blog www.cukrfree.cz a je i autorkou dvou cukrfree kuchařek a stejnojmenného online programu.

Její kuchařky (zatím) nemám a ani jsem neprošla jejím online programem. Nicméně ve svém článku Co je cukrfree hezky vysvětluje, že není cukr jako cukr. Ve článku s receptem na borůvkový koláč pak hezky vysvětluje, jak je to třeba s konzumací ovoce při cukrfree, nebo také že cukrfree může mít spoustu podob.

Další osobou, která mě motivovala začít s cukrfree, je online podnikatelka Stáňa Stiborová. Právě ona si zvolila tu cestu cukrfree, která láká i mě. Vyřadila ze svého jídelníčku „pouze“ potraviny s přidaným cukrem. A to je přesně ono.

Nechci se vzdávat ovoce, ani těstovin. Chci se ale zbavit nutkání dát si kus dortu nebo sušenku. (I když zatím se mi i to zdá nemožné…)

Na doporučení Stáni jsem se dnes podívala na film „That sugar film“, v němž režisérka Andrea Culková prozrazuje, co zjistila, když zkoumala důsledky konzumace cukru na člověka. Tento film byl pro mě asi posledním impulsem do toho jít.

Ano, i dnes jsem měla sladký čaj a kus čokolády. A přestože už je večer, jsem rozhodnutá začít hned teď. Jako závazek si dávám vydržet to alespoň zítra. Uvidím, co na to moje tělo… Když to nepůjde, tak se z toho nezblázním. Ale když to nakonec postupně opravdu zvládnu, budu si vděčná za to, co dělám pro své zdraví a jednou snad i pro zdraví svých dětí…

A proč to vlastně všechno píšu?

Dlouho jsem o cukrfree jen přemýšlela, protože jsem se bála toho, jak budu prožívat ty první dny. Jak zvládnu „nedostatek“ cukru? Nebude mi zle? Budu mít dost energie na to, abych normálně fungovala? Zvládnu umlčet svou chuť na sladké? Hledala jsem nějaké informace o tom, na co se v prvních dnech připravit, ale nenašla. Proto jsem to tak dlouho odkládala.

Teď jsem se ale rozhodla to zkusit. A možná i vy zvažujete cukrfree a hledáte informace o tom, na co se připravit. Proto jsem se rozhodla své pocity a zkušenosti s vámi takto sdílet. Vím, že každý jsme jiný, ale možná vás moje zkušenosti budou zajímat a třeba pro vás budou i inspirací.

A pokud ne? Tak se spolu ještě pořád můžeme potkat při tanci! 😉