
Učím tanec přes 10 let. A za celé ty roky jsem dostala jen jednu zpětnou vazbu, která mě opravdu zamrzela a kterou nemůžu dostat z hlavy.
Myslely byste si, že to bylo něco jako „Tančíš hrozně.“ nebo „Ta choreografie je trapná. Kdo to vymýšlel?“ Nebo dokonce „Ta vypadá! Radši by se měla zavřít doma a ne lézt na pódium.“
Ano, tohle by mě jistě nepotěšilo. Ale to všechno jsou subjektivní věci a já si dobře uvědomuju, že všem se nemůže líbit totéž.
To, o čem mluvím, bylo něco jiného.
Po jednom mém veřejném tanečním vystoupení se jedna žena z publika nechala slyšet:
„No dobrý, ale vůbec nevím, k čemu by mi tohle jako bylo. Kde bych tohle mohla zatančit?“
Au…
Nemrzelo mě to kvůli mně. Mrzelo mě to proto, že přesně tuhle otázku si potichu klade spousta žen. Tady je má odpověď.
Ano, jsou lektorky, které vás budou učit tanec s důrazem na to, jak to vypadá. Co na to řekne divák.
Já to mám jinak. Pro mě je nejdůležitější to, jak se při tanci cítí žena, která tančí. Proto své lekce vedu metodou sebe-vědomého tance. Tance, při kterém si žena plně uvědomuje sama sebe.
Znamená to, že na vzhledu vůbec nezáleží? To ne. I u mě řešíme, jak tanec působí navenek. Vždyť kvůli tomu tvoříme choreografii, jinak by to byl jen intuitivní tanec, a ne flirt dance. Jenže vzhled u mě nikdy není na prvním místě. Je až důsledkem toho, jak se cítíte.
Podle mě žena, která se necítí dobře, nebude nikdy skutečně dobře vypadat. Může být krásná a může skvěle zvládnout techniku, ale tu svou vnitřní nepohodu bude vždycky vyzařovat i navenek.
(Mluvím teď o normálních ženách, ne o profesionálních tanečnicích, které se odmalička učí i tu „hereckou“ stránku tance.)
A naopak. Žena, která se při tanci cítí dobře, která má v hlavě „joo, tahle póza mi sluší“ nebo „teď přijde můj oblíbený pohyb, ve kterém si připadám krásná“, je žena, na kterou je radost se dívat. Je to z ní totiž cítit.
To je sebevědomí. A za takovou ženou se lidé rádi otáčejí.
Ne za tou, která si během říká: „Bože, neměla jsem si brát bílé kalhoty. Netrčí mi špek? Měla jsem se namalovat…“
Krásně to popsala moje klientka:
Lucie PrušanskáPro tu ženu z publika a pro každou, která si říká „k čemu by mi takový tanec byl“, mám jednoduchou odpověď.
Nepotřebujete k tomu pódium ani publikum.
Kdekoliv, kde to bude dávat smysl právě vám.
Sama pro sebe. Klidně jen po večerech doma v obýváku, když všichni ostatní už dávno spí. Bez diváků, jen vy a hudba. A pořád to bude mít smysl.
Pro partnera. Jako překvapení, které vůbec nečeká. Tanec, ve kterém se cítíte krásná, je dárek pro vás oba.
Mezi ženami. Na lekci nebo workshopu, kde se potkáte s dalšími podobně naladěnými ženami. A kromě tance tam najdete i něco, co se dnes hledá těžko: skvělou komunitu žen, které vás nesoudí, ale fandí vám.
Nebojme se dělat víc věcí samy pro sebe. Víc toho, co nás těší, v čem je nám dobře a co nám pomáhá budovat zdravé sebevědomí a lásku k sobě.
Co to bude dnes pro vás? Jestli vás láká zkusit si flirt dance právě mezi ženami, přijďte na některou z mých lekcí nebo workshopů. Žádné hodnocení, žádné srovnávání, jen pohyb, hudba a ženy, které přišly ze stejného důvodu jako vy. Taneční zkušenost nepotřebujete.
👉 Přehled nejbližších lekcí a workshopů najdete ZDE
A pokud si chcete nejdřív zkusit pár pohybů doma, stáhněte si zdarma e-book Flirt dance na zkoušku: 3 pózy, které zvládnete i mezi linkou a lednicí.