Milý deníčku – kapitola 1.

Příběh na pokračování, inspirovaný skutečnými příběhy klientek flirt dance.

Sobota

Dnes jsem se po delší době potkala s Veronikou. Když jsem otevřely otázku „Co je nového?“, řekla mi, že navštěvuje kurz flirt dance… Ano, čteš správně. FLIRT DANCE! Upřímně – Verča byla vždycky exhibicionista, ale že až takhle?! To bych do ní neřekla. Dokonce se chlubila, že na závěr semestru to tančily i VEŘEJNĚ!

Ty jo, tak to bych nedala! Z představy, že někde hopsám polonahá na jehlách před uslintanýma chlapama a nafrněnýma modelkama, dostávám záchvat paniky.

Verča ale jakoby tušila mé zděšení – no jo, uznávám, ty vytřeštěné oči jsem moc dobře neschovávala – se mě zeptala, jestli chci vidět video. Tak jasně, kdo by nebyl zvědavý… Ne že bych ji potřebovala vidět nahou, ale byla jsem zvědavá.

Když ale video skončilo, spadla mi brada! Byla jsem dokonce snad víc v šoku, než když řekla, že flirt dance tančí na veřejnosti. Tentokrát ale v úplně jiném významu.

Ano, choreografie byla sexy, ale všechny ženy vypadaly fakt dost dobře! Nebyl to striptýz a ani to nebylo vulgární. Svůdné? Ano. Laciné? Ani náhodou! A hlavně – všechny tanečnice byly úplně obyčejné ženské. Jedna trochu baculka, druhá s výraznými brýlemi, další vysoká a hubená, taková ta „samá ruka, samá noha“. Ale všechny u toho vypadaly fakt dobře! Přiznám se, že se mi to líbilo. Hodně. Ale jako fakt moc! Úplně jsem jim záviděla…

Když Verča viděla, jak moc jsem nadšená, navrhla mi, ať to taky zkusím. Nové kurzy prý začínají příští týden. Ale rychle jsem ji zastavila. Jako jo, je to super a asi bych to i ráda uměla, ale není to nic pro mě. Jsem poleno a akorát bych se ztrapnila. Nikdy jsem nic nedělala a začínat tančit ve 42 letech? Kdepak, na to jsem už stará. Navíc nemám povahu jako Verča. Já si zatančím tak leda u plotny a jen když jsem sama doma.

Ale na další Verčino vystoupení se rozhodně podívat půjdu!