Byla polovina dubna a já pořád „padala únavou“. Rozhodla jsem se dočasně přerušit veškerou svou práci v rámci Juliette dance. Dopřát si dovolenou. Nabrat dech. Věděla jsem, že něco musím změnit. Něco musím začít dělat jinak…

Podnikla jsem několik razantních kroků ke změně a doufala jsem, že z dlouhodobého hlediska budou mít ten správný efekt. Stále ale zbývalo vyřešit stav svého těla. Do vyšetření EAV zbýval ještě necelý měsíc.

Najednou se ke mně dostal příspěvek jedné skvělé, inspirující a vědomé ženy Terezy Kramerové o tom, jak si dopřála třídenní půst a co to pro ni znamenalo.

Začala jsem uvažovat o vícedenním půstu

O pár dní později přišla Tereza s výzvou, kterou nazvala „Půstárium“. Šlo o to jít společně do třídenního půstu. Ne bezhlavě, ne proto, že je to v módě. Ale s láskou a úctou ke svému tělu, s důkladnou přípravou a bez jakýchkoliv očekávání, limitů a striktních pravidel. A mě to nadchlo.

Kolem Terezy se vytvořila neskutečně podporující a láskyplná komunita cca 4 000 lidí, o kterou se ona s láskou a pečlivostí jí vlastní starala.

Během přípravného týdne nás zásobovala různými informacemi, vyzpovídala pro nás několik odborníků, zahrnovala nás svými zkušenostmi, radami a tipy pro různé situace. Vedla nás k tomu, abychom především naslouchali svému tělu a nešli na to silou. Abychom se nesnažili za každou cenu vydržet tři dny bez jídla, ale abychom byli k sobě laskaví a naslouchali signálům našich těl. Abychom si uvědomili, že i drobná změna jídelníčku našemu tělu může neskutečně prospět.

A tak jsem do toho šla

S odhodláním pomoci mému tělu, netrápit ho a jít jen tak daleko, nakolik mě pustí. Mimo komfortní zónu, ale pořád s láskou a jen tam, kde se ještě cítím bezpečně.

Příprava je nezbytná

Přípravný týden před zahájením půstu byl pro mě víceméně pohodě. Postupně jsme vyřadili z jídelníčku:

• alkohol → naprosto bez problému
• kávu → jsem sváteční kafař, takže ok
• cukr → delší dobu jsem byla cukrfree a štvalo mě, že jsem v posledních týdnech polevila a cukru zase propadla, takže to pro mě byla fajn motivace se do toho opět opřít. Sem tam se ozvala paní Mlsná, ale jasně jsme si vyříkaly, že maximálně banán nebo lžička arašídového másla. 😉
• maso → nikdy jsem nebyla milovník masa, přestože jsem z rodiny masožravců. Tohle byl další vítaný krok.
• lepek → hmm, tak trošku jsem to omezila, ale nevynechala jsem ho úplně, to ne.
• mléko a mléčné výrobky → TAK BACHA! Cože??? Tohle pro mě bylo něco, co už jsem vnímala jako omezení. Miluju mlíko i sýry, smetanu, tvaroh…. Když nám ale Terka řekla „proč“, pochopila jsem a cca z 90 % jsem veškeré mléčné výrobky vysadila. I když jsem věděla, že jen dočasně. (To jsem ještě netušila, co mě čeká po EAV…)

Dál se měly zařazovat zelená smoothie, sem tam nějaká ta „divoká bylina“ (např. Kopřiva), a víc pít. Tak zelená smoothie ani bylinky jsem nezařadila. Čistě z lenosti. Když jsem chtěla jít na kopřivu, lilo jako z konve, a pak už se mi nechtělo. Ani do obchodu… Nestydím se, prostě se mi nechtělo a dovolila jsem si to.

Začínáme…

Týden utekl jako voda a byl čtvrtek večer. Po večeři začíná půst. Jdu do toho. Bez očekávání. S odhodláním, že to prostě zkusím a možná to už při páteční snídani zabalím. Nejde mi o trhání rekordů. Zkrátka to chci zkusit. Mám pocit, že mi to může opravdu prospět. Uvidíme, kam mě tělo pustí.

Pokračování příště…