Většina žen si myslí, že jsou na tanec dřevo. Mají pravdu?

Znáte ten pocit? Díváte se na tančící ženy, toužíte tančit taky, ale zároveň si říkáte: „To já bych nedokázala. Já jsem prostě dřevo.“

Tohle slýchám od žen, které ke mně přijdou na první lekci, velice často. „Musím tě hned upozornit, že jsem absolutní dřevo.“ Říkají to, jako by to byl fakt vytesaný do kamene. Jako by to byla součást jejich identity.

Ale není.

Alena mi napsala zprávu krátce po společném tanečním víkendu. Přijela s přesvědčením, že tančit neumí a nikdy se to nenaučí. A víte, co mi napsala? „Máš pravdu… nikdy jsem netancovala a ono by to šlo.“ Jen tolik. A přitom v těch pár slovech je celý příběh o tom, co nás ve skutečnosti drží zpátky.

Protože „být dřevo“ není povahový rys. Není to diagnóza. Je to strach.

Strach z toho, že se ztrapníme. Že nám ostatní budou koukat na nohy a v duchu kroutit hlavou. Že naše tělo nebude dělat to, co chceme. Že budeme vypadat směšně. Tenhle strach je tak silný a tak reálný, že ho mozek přetaví do přesvědčení: „Tohle nezvládnu, na to nemám.“ A pak tomu věříme celé roky.

Jenže tanec není otázka talentu. Je to o tom, jak se při něm cítíte.

A tady přichází to, o čem se moc nemluví – záleží ohromně na tom, koho si vyberete jako lektorku a na jakou hudbu tančíte. Když vám lektorka není sympatická, když vám hudba nesedí, když máte pocit, že vás někdo hodnotí nebo že musíte hned podávat skvělý výkon – tělo se uzavře. Zkamení. A vy si řeknete: „Já to říkala, jsem dřevo.“

Ale to není pravda o vás. To je pouze o té jedné konkrétní situaci.

Správná lektorka po vás nechce hned profesionální výkon. Místo toho vás vede pohybem krok za krokem, tak aby vám seděl a byl přirozený právě pro vás. Ukáže vám, jak se nadechnout do těla, vysvětlí proč se daný pohyb dělá tak jak se dělá. Ale taky jak si ho případně můžete přizpůsobit sobě na míru. A najednou se stane něco nečekaného – tělo začne poslouchat. Pohyb začne dávat smysl. A to, co jste považovala za nemožné, se stane reálným. Tančíte.

Protože s trochou péče a tréninku i „dřevo“ může tančit. Opravdu.

Taky vás láká tanec, ale zároveň se bojíte, že to není nic pro vás? Že jste příliš stará, příliš nešikovná, příliš… dřevo? A přesto byste to jednou chtěly zkusit? V prostoru, kde vás nikdo nesoudí a kde je tempo přizpůsobené každé z vás? Přesně takový prostor vytvářím na Tanečním víkendu pro ženy.

Příští termín je 9. – 11. října 2026 na Vysočině. Na jarním víkendu byla polovina žen na podobné akci poprvé v životě a kromě jedné se všechny shodly, že netančí, že to prostě neumí. Asi už tušíte, jak to dopadlo.😉

Více informací a rezervaci místa najdete ZDE.

A i kdybyste na víkend zatím nebyly připravené – věřte mi jedno. To, že si o sobě myslíte, že jste dřevo, ještě neznamená, že opravdu jste. Znamená to jen, že vám ještě nikdo neřekl, jak na to. Že jste ještě nenarazily na tu správnou lekci. A správnou hudbu. A ten správný bezpečný prostor. Přijde to. Jen je potřeba to nevzdat. 🙂