Je středa, 1. prosince, 20:45 a já vyrážím vlakem směr Brno. Kromě nudné administrativy a běžné domácí rutiny mám za sebou hodinu individuálního tréninku, hodinu skupinové lekce zaměřené na core (střed těla) a zdravá záda a předposlední lekci kurzu „cvičení po porodu“. Venku je tma jak v pytli, na mě pomalu sedá večerní únava a na povrch se derou zážitky a dojmy z dnešního dne…
A já? Najednou si uvědomuju, že se chvěju a mrkáním jen tak tak rozháním slzy. Zmítá se mnou spousta pocitů a potřeba je s vámi sdílet.
Přemýšlím, jak bych svůj stav pojmenovala. Napadá mě hodně přirovnání a všechna jsou velmi přesná…
Z mé práce, která pro mě není prací, ale radostí. S každou lekcí či osobním tréninkem cítím, jak mi nadšení proudí celým tělem. Jak se každá buňka v mém těle tetelí radostí. Není to práce, je to DAR! 🙂
Na sebe samu, že jsem si dovolila skočit do neznáma, opustit stabilní a slušně placenou práci a začít podnikat. A že i když je to někdy fakt neskutečně těžký a mám pocit, že se z toho pose*u, nevzdávám to.
K mému muži, který trpělivě snáší moje (někdy dost šílené) nápady a pomáhá mi a podporuje mě. Dává mi pocit, že můžu cokoliv, a je mi velkou oporou. (Děkuju ti, lásko.)
A v neposlední řadě pak především:
Za všechny klientky, které ve mě mají důvěru a svěří se do mé péče. Že mi dovolí být jim průvodkyní a pomáhat jim „najít směr“. Že mi věnují svůj čas, i svůj úsměv. DĚKUJI VÁM!
Bez vás, moji milé, by totiž má práce stála za prd! 🙂
Upřímně? Je mi jedno, jestli společnou lekci věnujeme cvičení, tanci, PortDeBras a nebo jen povídání, sdílení a vzájemné inspiraci. Důležité pro mě je, abyste se v mé přítomnosti dokázaly uvolnit a odcházely jste spokojené a s úsměvem na rtech. Protože na tom záleží!
Každá z vás je jedinečná a mně je ctí smět spolu s vámi vaši jedinečnost objevovat a nechat ji zářit. Takže ještě jednou – děkuji vám za důvěru.
S láskou vaše Zuzka alias Juliette