Pod tíhou pravidel a očekávání

Málokdo přizná nahlas, že má někdy chuť dělat věci, co se nesluší. Prostě si zařádit, uvolnit nashromážděné emoce a „vypustit z klece tygra“. Ať už to nazveme jakkoliv, každý z nás to zná. Já taky. Ale co dělat, když vím, že by mé chování společnost nepřijala? A vlastně ani já bych se tak nechtěla před lidmi projevovat…

Měla bys…

Každý den jsme pod tlakem očekávání. Našeho okolí, společnosti obecně, i těch vlastních. Už od narození slyšíme, co bychom měli a neměli, co musíme, co nesmíme. Je to nikdy nekončící seznam příkazů, zákazů, pravidel a doporučení. Zajímá ale někoho, co chci já? A zajímá to mě??

Cokoliv dělám, mám u toho na paměti, jak by to asi mělo být správně. Často mi v hlavě zní otázka „Co by na to řekli ostatní?“ Nebo „jak by to asi udělal XY?“

Pak si ale naštěstí vždycky řeknu DOST! Kdo určuje, CO je správné? Důležité je, jak to cítím já. Samozřejmě se snažím svým chováním nikoho neranit, zároveň však chci jednat tak, abych si za svým chováním mohla vždy stát a nemusela se za nikoho a nic schovávat.

Neustále se škatulkovat do různých rolí je obrovský stres. Jak tedy proti tomu bojovat, nezbláznit se a zároveň se vyhnout veřejnému pohoršení? Je nezbytně nutné najít si činnost, při které si můžeme dovolit odhodit všechny masky a být naprosto sami sebou! Jen tak můžeme tenhle boj vyhrát.

Zlobivá holka

Dlouhá léta jsem hledala, až jsem svůj způsob našla. Je jím tanec. Proto vždy, když je toho na mě už hodně, zavřu se v tanečním sále, pustím si hudbu na maximum a tančím. Nemyslím na kroky a taneční pozice, nehlídám si rytmus. Někdy prostě jen tak skáču, mávám rukama a ječím. A řeknu vám, že je to ten nejlepší relax, co znám.

A když uvolním tento přetlak a probudím své živočišné já, často mám chuť být neskutečně zlobivá holka. A v ten okamžik je tu opět jen hudba a já. A flirt dance.

Při tanci začnu objevovat svou smyslnou stránku. Tu, která je veřejnosti skryta, ale přitom stále čeká na příležitost vyjít na světlo. Najednou zjišťuju, že se můžu mít ráda, že jsem svým způsobem dokonalá a že vše je právě tak, jak má. Potom můžu opět vyjít ven a jít na pracovní schůzku, nakoupit nebo prát prádlo. A vše je stále krásné. Protože já vím, že můžu…