Milý deníčku – kapitola 5

Příběh na pokračování, inspirovaný skutečnými příběhy klientek flirt dance.

Čtvrtek 28.9.

Dnes jsem byla na druhé lekci. Byla jsem nervózní snad ještě víc, než poprvé. Bála jsem se, že ten pocit v těle z minula byl jen náhodný záblesk.

V šatně jsem si všimla té starší ženy z minulé lekce. „Také máš dojmy po první lekci?“ usmála se na mě. „Hm…“ zamručela jsem v odpověď a vrátila jí úsměv. „Jsem Hana. Tančím teprve druhý měsíc a to už mi je 58,“ představila se. Přiznala, že první dva týdny před každou lekcí cestou v autě málem nervozitou plakala v autě, ale teď je ráda, že to nevzdala. Tohle mě překvapilo – vypadala tak sebejistě.

Do šatny vtrhla mladá dívka s růžovými vlasy: „Jéžiš, já zase nestíhám!“ Byla to ta „bohyně“ z minulé lekce, která tančila vedle mě. „Jsem Terka, mimochodem. Viděla jsem tě minule vzadu,“ povídala, zatímco se převlékala. „Neboj, každý má svůj čas. Mně trvalo měsíc naučit se oddělit boky od zbytku těla.“ Měsíc? Vypadala, že tančí už od narození!

Během lekce jsem si začala všímat i ostatních žen. Nejen těch, které to umí, ale i těch, které zápasí stejně jako já. Vysoká blondýna pořád zapomínala kroky a tiše nadávala. Dvě ženy vzadu se chichotaly pokaždé, když se spletly.

Po lekci se v šatně rozpovídaly. Blondýna se představila jako Jana. Je jí 32 a doma má tříletá dvojčata. „Tohle je moje první aktivita po mateřské,“ vysvětlovala. „Po každé lekci se mi motá hlava, nejsem zvyklá se soustředit na tolik věcí najednou!“

Přidaly se Sandra, zdravotní sestra z onkologie, která vypadá jako modelka, a Miluška, padesátnice s krátkými vlasy, která tančí už rok a prý pořád objevuje nové pohyby.

„Co tě přivedlo na flirt dance?“ zeptala se mě Terka. „Kamarádka,“ odpověděla jsem. „A tebe?“ „Rozchod,“ zasmála se. „Chtěla jsem si dokázat, že pořád stojím za to.“ „Mě zase dcera,“ přidala se Hana. „Řekla, že bych měla konečně začít dělat něco pro sebe, než se upracuju k smrti.“

Překvapilo mě, jak otevřeně všechny mluví o sobě i o svých pocitech. Žádné povrchní řeči, žádné předstírání dokonalosti. Žádné soutěžení, kdo je lepší. Všechny jsme na stejné lodi – hledáme cestu zpět k sobě.

Když jsem odcházela, Terka na mě zavolala: „Příště jdeme po lekci na víno, jdeš s námi?“ „Promyslím to,“ odpověděla jsem automaticky. „Jak myslíš,“ pokrčila rameny. „Nabídka platí.“

Cestou domů jsem přemýšlela, kdy jsem naposledy byla s kamarádkami na víně. Vlastně… kdy jsem naposledy měla kamarádky?

Čtvrtek 23.11.

Už tančím 2 měsíce! Dneska po lekci jsme s holkami zašly do kavárny. Stalo se to tradicí – jednou za dva týdny máme „zasedání tanečního kroužku“, jak tomu říká Terka. Dnes jsme seděly u velkého stolu – já, Hana, Terka, Jana, Sandra a Miluška – a probíraly všechno možné.

Najednou Sandra nadhodila téma, které mě překvapilo: „Nevím jak vy, ale já mám pocit, že už se na mě ten flirt dance začíná podepisovat…“

To mě zarazilo. Podobná myšlenka mi hlavou běhá už pár dní…

Pokračovala: „Včera mi chlap v tramvaji řekl, že mám krásné oči. Normálně bych zrudla, zakoktala se a utekla. Ale místo toho jsem se na něj usmála a řekla: ‚Děkuju.‘ A víte co? Bylo to fajn.“

Jana přikývla: „Já zas měla minulý týden prezentaci v práci. Normálně bych se klepala trémou, ale tentokrát jsem si v duchu představila, že to není prezentace, ale vystoupení. Že místo mluvení mám tančit. A v tom světle mi najednou pouhé mluvení přišlo úplně snadné.“ Smála se a já jí dala za pravdu.

Miluška se usmála: „Můj manžel říká, že po třiceti letech manželství jsem pro něj zase záhadou. Prý neví, co se se mnou děje, ale líbí se mu to.“

„A co ty, Pavlo?“ obrátila se na mě Hana. „Pozoruješ na sobě nějaké změny?“ Zamyslela jsem se.  „Všimla jsem si, že se míň hrbím. Taky mi minulý týden mi kolegyně řekla, že mi to nějak sluší, jestli jsem změnila účes. Ale já jsem nic neměnila. Jen se jinak cítím. A abych byla upřímná – říká to i můj muž a je fakt, že zase máme chvilky, jako za svobodna. “ Poslední větu jsem zašeptala a všechny holky jen přikyvovaly.

Sandra se usmála: „Přesně! Lidé kolem mě taky říkají, že mi to sluší, že mám něco nového. A přitom jediné, co je nové, je to, jak se cítím uvnitř.“

Pak se Terka naklonila doprostřed stolu, jako by nám chtěla prozradit tajemství: „Ona ta lektorka asi nekecala. Flirt dance není jen o tanci. Je o tom, že si dovolíme být ženami. Se vším všudy. Bez omluv, bez výmluv, bez pocitů viny…“

Když jsem se vracela domů, přemýšlela jsem o tom, co řekla. Možná má pravdu. Možná nejde jen o to naučit se sexy pohyby. Ale o to, dovolit si cítit se sexy. Dovolit si být vidět. Dovolit si být ŽENOU.