Když se něco „nepovede“…

aneb Proč se nebát trapasů na cestě za radostí

Pamatujete si ten moment, kdy jste šly kolem tanečního studia a – přestože jste si to moc přály – nemohly jste se odhodlat vstoupit? Ten pocit, kdy se vaše tělo třese a hlava křičí: „Co když se ztrapním? Co když budu vypadat směšně?“

Jako lektorka flirt dance bych měla působit dokonale a sebejistě, ale chci se s vámi podělit o něco, co většina tanečnic na sociálních sítích neukazuje – své vlastní taneční „hvězdné“ momenty.

Moje sbírka tanečních trapasů

Při jednom vystoupení jsme se měly efektně zvednout z předklonu a přehodit vlasy dozadu. Jenže moje vlasy se rozhodly navázat intimní vztah s nalepovacími řasami, které nás lektorka přemluvila na vystoupení mít. Výsledek? Zatímco ostatní tanečnice vypadaly jako z reklamy na šampon, já jsem si uprostřed choreografie lovila vlasy z očí a snažila se neoslepnout. Sexy, co?

Jindy jsme měly během choreografie odhazovat několik svršků, včetně džegínů. Doma jsem si tuhle část nacvičovala snad dvacetkrát a vždy to šlo hladce. Na vystoupení? Džegíny se rozhodly, že se mnou zůstanou navždy, a zasekly se mi na kotníku. Takže zatímco ostatní holky pokračovaly v tanci, já jsem seděla na židli a tahala za nohavici jako batole. Nevím jestli to diváci považovali za součást show, ale já jsem se musela upřímně smát.

Při kabaretní choreografii se mi zase tutu sukně zasekla o podpatek a málem jsem předvedla kaskadérský kousek místo elegantní otočky. A nezapomenu ani na moment, kdy jsem si při tanečním pohybu nechtěně zavadila rukou o kruhovou náušnici, která následně elegantně odletěla přímo k nohám diváků v první řadě.

Co mě tyto momenty naučily

Všechny tyto trapasy mají jedno společné. Přežila jsem je. A nejen to – dnes se jim směju a vypráním je jako historky, které baví ostatní.

Každý z těchto momentů mě naučil něco důležitého:

• improvizace je součást nejen tance, ale i života
• publikum si všímá víc mých emocí, než mých chyb
• dokonalost není cílem – autenticita ano
• smích je nejlepší způsob, jak se vypořádat s nepředvídatelným

Proč se nebát vykročit ze své komfortní zóny

Když odmítáme zkusit něco nového ze strachu z trapasu, ochuzujeme se o spoustu radosti, zážitků, zkušeností a příležitostí k růstu. Tanec mi dal sebevědomí, které jsem nikdy předtím neměla. Naučil mě milovat své tělo takové, jaké je. Dal mi komunitu žen, které se navzájem podporují. A ještě mnohem víc.

Nic z toho by se nestalo, kdybych zůstala stát přede dveřmi tanečního studia, paralyzovaná strachem z trapasu.

Každý začátek je nejistý, ale stojí za to

Možná si myslíte, že nemáte rytmus. Že vaše tělo není stavěné na tanec. Že jste příliš stará, příliš neohrabaná, příliš cokoli. Dovolím si nesouhlasit.

Každá žena má v sobě tanečnici – jen některé z nás to ještě neobjevily. A každá tanečnice, i ta nejzkušenější, zažívá momenty, kdy se věci „nepovedou“.

Rozdíl není v tom, jestli se vám někdy něco nepovede (to se stane každé), ale v tom, jak se k tomu postavíte. Budete se smát a pokračovat, nebo to vzdáte?

Tanec, stejně jako život, není o dokonalosti. Je o radosti z pohybu, o propojení s hudbou a vlastním tělem. Je o svobodě být sama sebou.

Tak co říkáte? Necháte se zastavit strachem z trapasu, nebo si dovolíte objevit radost, která čeká za hranicí komfortní zóny?

Ať už je vaše odpověď jakákoli, pamatujte – i ta nejlepší tanečnice někdy tahá džegíny přes kotník před plným sálem. A život jde dál, možná dokonce s větší lehkostí než předtím.

Udělejte první krok a přihlaste se na workshop flirt dance hned teď! Více informací ZDE.