Taky znáte tu slavnou větu, že „mezi hodná a blbá je tenká hranice“? Já bohužel víc než dobře. A obávám se, že jsem tuto hranici v životě opravdu častokrát překračovala. Ale s tím je teď konec!

Rodiče mě učili, že mám být hodná holka, brát ohledy na ostatní a nikomu neubližovat. Jasně, ta myšlenka je fajn. Ale kdo nás sakra naučí, abychom neubližovali sami sobě?

Častokrát jsem ve snaze někomu neublížit, nebo neodmítnout podat pomocnou ruku, sama zabředla do bahna, které mě neskutečně dusilo. Snaha všem vyhovět, všem se zavděčit a všem vyjít vstříc, je totiž neskutečně nebezpečná. Ne nadarmo se říká, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

Máme právo říkat NE!

Věřím, že nejsem jediná, kdo to takto má. Proto chci na vás dnes apelovat – mějte se ráda a naučte se říkat „NE“! Máte právo kdykoliv, cokoliv či kohokoliv odmítnout.

A především – nemáte povinnost se za to omlouvat, nebo cokoliv vysvětlovat!

Pamatujte na to, a pokud budete mít pocit, že to, oč vás někdo jiný žádá, Vy sama upřímně nechcete, pak odmítněte. Princip zdravé sebelásky je vážit si sama sebe, mít se ráda a nejít proti svým zásadám, proti svým pocitům a názorům.

Ale pozor! To není to hlavní, proč píšu tyhle řádky. Jsem ráda, že v poslední době potkávám stále více žen, kterým na sobě záleží a už umí říkat „ne“. Co mě ale neskutečně bolí a zraňuje je jiná věc.

Sebeláska nebo sobectví?

Prosím, nikdy nezapomínejte na to, že stejné právo má kdokoliv jiný! Stejně jako Vy, mám i já nebo kdokoliv další právo říct  „ne, neudělám to“. A stejně jako Vy mám právo nic nevysvětlovat.

Toto je bohužel něco, na co spousta lidí zapomíná. Jak tito lidé rádi říkají, oni si jen „hlídají své hranice, aby je nikdo netlačil tam, kam oni nechtějí“. Pokud ale však toto právo vůči nim uplatní kdokoliv jiný, hned je oheň na střeše.

Nechtějí se domluvit. Zarytě trvají na svém, a pokud jim nevyhovíte, dají se do boje. Někdy je to jen dětinské pomlouvání za vašimi zády ve stylu „o nás bez nás“. Jindy drobná hádka, která rychle vyšumí, a někdy dokonce cílené útoky prostřednictvím sociální sítí…

V takovém případě už se ale nejedná o sebelásku, o hlídání si vlastních hranic. Tohle je (s)prostý egoismus. Bohužel, až bolestivě často se setkávám se zaměňováním sebelásky se sobectvím…

Nechci na nikoho ukazovat prstem, vždyť ani já sama nejsem dokonalá. Jen chci tímto vyslat do světa prosbu:

Mějme v úctě sebe, stejně jako druhé.